Textíky od jinud

13.2.2012

 

Paul Ferrini: BEZPODMÍNEČNÁ LÁSKA,

Anthony de Mello: BDĚLOST 

ukázky z knížek, ke kterým se již několik let stále vracím

 

Bezpodm.láska-Paul Ferrini.pdf (5 MB)

 

Mello Bdělost.pdf (4 MB)

 

 

 11.1.2012

Terryho příběh

Inspirace,jak přistupovat k agresi (aneb jak postupoval mladík a vetchý stařík při napadení agresivním opilcem  =o)

 Terryho příběh.pdf (110,8 kB)

 Příběh je z knihy "Odpuštění - odvážná voba k dosažení klidu v srdci" od spisovatelky Robin Casarjian
 


 

Učitel a Žák

(Z dopisu, platné pro všechny Hledající)

 

Řeknu Ti to na ROVINU ... velice málo na sobě pracuješ! ...musíš opravdu zabrat mnohem více ...je to pro Tvé dobro ...jsi neustále v emocích což je EGO ...uvědom si to ...nejsi v soucitu ani k druhým ani k Sobě!  ...jsi v souemocích a to je ŠPATNĚ!!! Tvé ego nikdy nepřijme toto moudro a bude se cukat, ale TY* jsi čiré Vědomí a neidentifikuj se s Emocí ...TY* jsi TEN* který je schopný POZOROVAT Sama Sebe a činit rozhodnutí. Buď Sebe-VĚDOMÁ Bytost a ZABER! Věř tomu že pak už Ti nemusím nic říkat a nic pro Tebe, či za Tebe dělat. Tvá povinnost je PRACOVAT na SOBĚ! Má POVINNOST je ukázat Ti, jak se to dělá, tedy přivést Tě k bodu kdy: „VÍŠ ...že TY* jsi Léčitel Sebe a ostatních“ a ne Léčit Tě ...Bajpas, který Ti mohu poskytnou jde jen do ČASU! ...je jako meč s dvěma ostří ...může Tě uvádět do stavu blaženosti, ale také funguje jako droga! ...Buď tohoto moudra VĚDOMA SI*** Namaluji Ti Obrázek, který Tě povede k PRAVDĚ!!! ...zdravotní problém, který máš si můžeš uzdravit SAMA! ...ba dokonce, ne že můžeš, ale MUSÍŠ!!! Samozřejmě že jsem Ti poslal energii, ale nemohu více než toliko, aby se Ti to zastavilo a to zase jen do ČASU ...můžeš si o mě myslet co chceš ...tedy Tvé ego hihi ...to je jeho práce ...ale dělám co dělat MÁM a jestli nebudeš na Sobě konečně poctivě pracovat tak přijedu a zmažu Ti prdélku na MODRO!!! už se konečně NAŠTVI!!! vždyť nemůžeš být pořád na bajpasu?  ...věř že hodně pláču, když vidím, jak málo se kdo nesnaží ...nemusíš dělat vůbec NIC, jen si „něco“ UVĚDOMIT ...máš spousty skvělé Literatury, tak ČTI, čti Srdíčkem a bojuj ...prostě CHTĚJ!! I když Ti to nepůjde, Bůh to vidí a odmění Tě za snahu ... jse-mučitel to dobře víš hihi.

Z webu www.cestydusi.cz

  

 

Smlouva z počátku   

 1.

Obdržíte tělo. Toto tělo je nové a jedinečné. Nikdo jiný nedostane totéž tělo.

 2.

Obdržíte mozek. Může být výhodné ho používat.

 3.

Obdržíte srdce. Nejlepších výsledků dosáhnete, když se mozek a srdce používají vyváženě.

 4.

Obdržíte lekce. Nikdo jiný nedostane přesně tytéž lekce jako Vy ani je od Vás nemůže přebrat.

 5.

Můžete dělat, cokoliv chcete. Všechno, co uděláte druhým, se k Vám vrátí zpátky.

 6.

Lekce se opakuje tak dlouho, dokud se nepochopí. (I přes více vtělení.)

 7.

Tato smlouva je pro všechny stejná. Neexistují výsady, i když to někteří tvrdí. (Ručně připojené změny nemají platnost.)

 8.

Dostanete zrcadla, abyste se mohli učit. Mnohá zrcadla vypadají jako jiná těla. Jsou tu k tomu, aby Vám ukazovala, co je ve Vás.

 9.

Pokud se Vaše tělo zničí nebo přestane fungovat, dostanete nové. (Může dojít k čekacím lhůtám.)

 10.

Smlouva o vtělení vyprší teprve tehdy, když všechny lekce dospěly k uspokojivému výsledku.

 11.

Co je uspokojivé, to určujete Vy!

 
Užitečné pokyny a tipy:

Není cílem, mít při opuštění těla pokud možno co nejvíce peněz.

Za slávu či oblíbenost se neposkytuje žádný bonus.

Nemusíte se řídit chybami ostatních.

Pravidla tu jsou od toho, aby se přezkoumala.

Tvrzení druhých o cíli mohou svádět z cesty.

Nemůžete nic udělat špatně. Nanejvýš to může trvat déle.

Čas je iluze!

Máte přístup ke všem odpovědím přes speciální spojení ve Vašem srdci.

Všechno v učebním prostoru reaguje na vyzařování srdce.

Pokusy poškodit učební prostor vedou k omezením.

Nikdo Vám nemůže odebrat zodpovědnost.

Násilí nikdy nevede k řešení.

Může být užitečné sledovat, jaké situace se opakují.

Drogy (legální i ilegální) mohou zkreslit vnímání lekcí.

Když si všichni počínají určitým způsobem, nemusí to znamenat, že to je správné.

Zřídkakdy existuje jen jediné správné řešení.

Můžete podat žádost o odpuštění.

Pro nikoho neexistují zvláštní dodatky.

Jste milováni. (I když jste v Bronxu nebo v Somálsku.) Všechno ostatní je klam.

Lekce jsou zvláštní příležitosti k vývoji a nemají špatné záměry.

Může být riskantní svěřit své tělo někomu jinému.

Bránit druhým ve vývoji nepřináší výhody.

Dostáváte příležitost (především v nočních hodinách) tělo opustit.

Vzpomínky na zkušenosti mimo tělo se neukládají v těle respektive v mozku.

Pohrávat si se svým tělem je Vaše právo. Pohrávat si s tělem ostatních vyžaduje jejich souhlas.

Snažit se opisovat nemá smysl!

Ten, kdo Vám nabízí životní pojištění, je podvodník.

Svévolné ukončení vtělení vede ke spoustě zbytečného papírování.

Vědecká dobrozdání a svaté knihy slouží zmatení.

Nejde o to, být první.

Nejde o to, vypadat chladně a odměřeně.

Nikdo ve Vaší situaci nevypadá lépe než vy.

Nejste jediný, kdo pochybuje o smyslu smlouvy o vtělení.

Jelikož jste s touto smlouvou souhlasili, je zbytečné stěžovat si na to, že jste tady.

 

Z webu www.cestydusi.cz

 

 

20.11.2011 

Příběh z Číny

Příběh vypráví o čínském rolníkovi, který měl k obdělání půdy starého koně.

Jednou se stalo, že kůň, hlavní pomocník k rolníkově obživě,  utekl do hor.
Když sousedé dávali najevo starci svou účast v neštěstí,
sedlák odpovídal : „Smůla? Štěstí? Kdo ví?“
Po týdnu se kůň vrátil z hor a přivedl sebou stádo divokých koní.
Tentokrát mu sousedé blahopřáli.
Sedlák odpověděl: „Štěstí? Smůla? Kdo ví?“
Později, když se sedlákův syn snažil jednoho divokého koně zkrotit,
spadl a zlomil si nohu.
Všichni pokyvovali hlavami, že je to hrozná smůla.
Stařec na to: „Smůla? Štěstí? Kdo ví …?“
Za pár týdnů táhlo vesnicí vojsko. Všechny schopné mladíky odvedli.
Když viděli rolníkova syna se zlomenou nohou, nechali ho být.
Takže, štěstí? Smůla? Kdo ví?

 

 

 

Není na světě špatného člověka

 Nikdo se nenarodil jako zlý. Nikdo se nenarodil s úmyslem ubližovat. Nikdy neznáme celý příběh, abychom mohli rozdávat nálepky „zlá“, „hloupý“, „debil“, „falešná“ a konat soudy. Nikdy nevíme, co si kdo prožil. Nikdy nevíme, co má kdo v tomto životě vykonat. Také se můžeme mýlit a na základě jedné špatně vyložené věty, či neúmyslného činu můžeme sami ublížit. A navíc, neustále je nám nastavováno zrcadlo, abychom si sami uvědomili co děláme špatně.

Není na světě špatného člověka. Existuje pouze chorá společnost. Člověk bez „výchovy“ společností je průzračný jako ranní rosa, čistý jako nepopsaná stránka. Tím, že odsuzujeme ostatní kolem sebe, podílíme se na mašinérii myšlenkového vězení, které nám nedovolí svobodně se rozhodovat. Odsuzujeme společnost ale sami používáme její zbraně. Člověk, kterého nemůžeme ani cítit, v jehož přítomnosti se cítíme nesví, nám prokazuje nesmírnou službu. Umožňuje nám uvědomit si, že v našem životě, v našem malém světě existuje nesoulad. Dává nám příležitost k našemu růstu, k našemu zdokonalení. Jsme díky němu lepším člověkem. Jak jej pak můžeme mít neradi. Měli bychom mu být vděční za tu černou práci, kterou odvádí jenom proto, aby nám pomohl. A je jedno, že on o tom neví. Je to součást jeho příběhu, který my neznáme.

V každém z nás je nepochopené, ublížené dítě, které se projeví vždy, když mu někdo sebere jeho hračku. Zkuste se s tím vědomím dívat na vztekající , rozčilující, nadávající a křičící partnery, rodiče, nadřízené, kolegy apod., a už nikdy nikomu nenalepíte na čelo nálepku. Naleznete ve svém srdci pochopení, protože malé dítě ukonejšíte snadněji než vzteklého nadřízeného před kterým cítíte vinu. Naleznete pochopení, protože budete vědět, že jste na tom stejně.

Lencher Falprea

http://www.masaze-pardubice.com/?p=3632

 

  

Zbavte se posuzování

Eckhart Tolle: Zbavte se posuzování

(Úryvek z přednášky „Creativity“, která byla zveřejněna v říjnu 2010 na ET TV (placená televize.)

… Co v životě děláte – jaké zaměstnání, jaké aktivity – to je v podstatě druhořadé. Prvořadé je to, jak děláte to, co děláte. Jak to děláte, to znamená, jaký stav vědomí je za tím, co děláte. To je ono „jak“, které je mnohem více životně důležité, než „co“ děláte. Začněte to praktikovat hned, a neříkejte si: „Počkám si na lepší okolnosti, abych ve svém životě mohl praktikovat bytí v přítomnosti“. To znamená odklad, a bude to trvat dlouho, a možná to neuděláte nikdy.

Protože život neustále přináší nové problémy a výzvy, a každý problém může být výmluvou, že teď ještě není ten čas, abyste byli v přítomnosti. To znamená, že nikdy nebudete mít čas na přítomnost. Protože jste příliš zaneprázdnění. „Kdybych tak měl více svobody pro praktikování, kdybych měl více peněz, abych mohl jet do lázní, tam by se někdo staral o moje tělo a já bych mohl ležet v lázni s plátky růží, s nádhernou vůní, a masírovali by mě těmi nejexotičtějšími oleji, všude kolem příjemná hudba, pak bych teprve mohl praktikovat bytí v přítomnosti.“ (:-) Ale ono to nemusí tak být, je pravděpodobnější, že místo bytí v přítomnosti byste usnuli.

Ale když se v životě v čemkoli nedaří, což je jenom jiný výraz pro problém nebo výzvu, vzniká tím mnohem lepší příležitost pro praktikování bytí v přítomnosti. Takže méně vhodné okolnosti jsou vlastně vhodnější než ty zdánlivě nejvhodnější. Ještě prostěji řečeno, špatné věci jsou pro vás duchovně lepší než dobré věci. (:-) Jakmile tohle víte, tak ty špatné věci už nejsou špatné. Protože špatné věci jsou špatné jen tehdy, když je vaše mysl nazve špatnými. „Nic není ani dobré ani špatné, pouze myšlení to takovým činí.“ To řekl někde Shakespeare.

Takže příště, až se vám stane něco, co se vám bude zdát špatné -  začněte raději s malými věcmi, jako například zpoždění na letišti z důvodu sopečného popela – asi si budete říkat: „Jak je to děsné, příšerné, tři dny strávit na letišti, peníze docházejí, aerolinie nezaplatí hotel, a tak dále, prostě hrůza.“ Někteří lidé v Evropě prý museli cestovat dva až tři dny, aby se dostali na letiště, které ještě fungovalo. Prostě hrůza. Ale četl jsem taky v novinách, že někteří řekli, že se tím cestování vlastně stalo znovu zajímavým. To byli lidé, kteří se vzdali definice, že je to „špatné“, a šli s tím, jak plynul přítomný okamžik. A viděli, že je to vlastně dobrodružství. A budou si ho pamatovat po celý zbytek života. Jak nelétala žádná letadla, a oni museli cestovat vlaky a autobusy, po celé hodiny a dny. A jiní zase z toho všeho byli velice rozčilení.

Takže co je dobré a co špatné? Lidé, kteří jsou dosud nevědomí, neumějí oddělit událost od její mentální interpretace, od toho, zda ji mysl definuje jako špatnou. Dokud je člověk nevědomý, je pro něj událost, její mentální interpretace i z toho plynoucí emoce jedním celkem.

Například když si řeknete: „Stala se mi hrozná věc,“ to znamená, že jste neoddělili tu věc a „hrozné“. Spojili jste mentální definici a odsouzení té věci v jedno s tou věcí. Tak to není, ta věc je jedno a „hrozné“ je druhé. (:-)) „Hrozné“ je myšlenka. Ale sama ta věc je taková, jaká je. Ale když máte myšlenku „hrozné“, a ta vám zcela splyne s tou věcí, pak přijde emocionální reakce na tu myšlenku. A tak vznikne ještě další vrstva „hrozného“ navíc. Takže teď máte dvě vrstvy „hrozného“ – jedna je vaše myšlenka, druhá je tělesná reakce na myšlenku, čili vaše emoce. A pak to ještě smícháte dohromady s tou událostí, (:- )) dobře promícháte, a všechno se stane jedním. (:-)))

A tak jsou lidé, kteří se po celý život nacházejí v „hrozných“ okolnostech. Nikdy si neuvědomí, že na jedné straně je to, co je v tomto okamžiku, okolnosti, událost, situace, v které se nacházím, a na druhé straně je mentální odsouzení a emocionální reakce na tu situaci. Nenapadne je to oddělit. Jejich mentálním vzorcem chování je stavět se situaci na odpor, protože se domnívají, že když budou dostatečně nešťastní, tak se situace zlepší. Ani po 50 let stěžování si neuvědomí, že to nefunguje. (:-)))

Možná že tenhle vzorec chování začíná pro některé lidi v dětství, kdy dítě ví, že když bude dostatečně řvát, dostane se mu pozornosti rodičů. Možná je to jeden z důvodů, proč tenhle vzorec vzniká. Dítě se naučí, že když bude řvát, dostane to, co chce. Stačí jen řvát dost nahlas. Ááááá … Tak jo, tady to máš. (:-))) A stane se mentálním návykem, že stačí být dostatečně nešťastným, a pak mi Bůh dá to, co potřebuji. (:-))) Ale tenhle vzorec chování mají i lidé, kteří v Boha nevěří. Takže to udělá někdo, kdo je na místě Boha: nějaký velký otec, či matka. Je třeba být dostatečně nešťastný a stěžovat si, a tím se to změní. Bohužel, nebo bohudík, tomu tak není. Ale mnoho lidí v tomto světě si to nikdy neuvědomí. (:-))) Takže si stěžují i těsně před smrtí. Třeba že jídlo není dobré … a nikdy si neuvědomí že na jedné straně je to, co je, a na druhé straně moje interpretace toho, co je. To je záležitost myslí.

Ale jakmile to oddělíte, získáte svobodu. Uvědomíte si, že situace je taková, jaká je: „Uvízl jsem na letišti, nebo na autobusovém nádraží, ležím tu ve spacím pytli někde v koutku“. To je prostě to, co je. Proč k tomu mám přidávat ještě „nešťastnost“ tím, že si to budu určitým způsobem definovat a čekat na emocionální reakci odpovídající mému posouzení? Mysl vám řekne:“To je špatné“.  A hned přijde emoce, vztek. A emoce vzbudí další myšlenku: „Tohle je opravdu špatné“. To vzbudí další emoci, ještě větší vztek. (:-))) Ale nic se nezmění. Takže ve své mysli jste v hrozné situaci.

Osvobození přijde, když si uvědomíte, že situace je neutrální. Nešťastnost je to, co si k ní přidávám já. A jakmile pochopíte tento mechanismus, můžete to trénovat. Příště, až budou věci špatně – a na to nebudete muset dlouho čekat, při tom, jaký je tento život – řekněte si: „Tohle je to, co je“. Možná tam nějaký odpor vznikne, protože jste na to tolik zvyklí, ale hned potom si řekněte: „Aha, to je jen mentální reakce na situaci.“ A pak to trochu prozkoumejte: „Je možné, abych tuto situaci, tuto událost, nechal být? Mohu brát její mentální posuzování jen jako posuzování? Mohl bych to snad dokonce úplně nechat být?“

A když už dokážete posoudit mentální posuzování jen jako posuzování, pak jste už jednou nohou venku. Už nevěříte svému posuzování jako absolutní realitě. A budete z toho úplně venku, až si řeknete, že už nepotřebujete žádné posuzování, protože to k situaci nepřidává nic jiného nežli nešťastnost. Samozřejmě, mentálně vykonstruované já žije právě z té nešťastnosti. Samotné ego žije tím, že se identifikuje s myšlením a emocemi. Nešťastnost ho živí. Je tím silnější, čím jste nešťastnější. (46.39)

http://www.masaze-pardubice.com/?p=3698&cpage=1#comment-162

Diskusní téma: Textíky od jiných

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.

Přidat nový příspěvek